Založit webové stránky nebo eShop

AMERICAN AKITA

AMERICKÁ AKITA
(American Akita)

 

Země původu:       Japonsko

Vývoj:                                              USA

Datum publikace původního platného standardu:          06.07.2005

Určení:                                 Společenský pes

Klasifikace FCI:    Skupina 5       špicové a primitivní plemena                                                                       

                                        Sekce 5                      asijští špicové a příbuzná plemena

                                                           Bez zkoušek z výkonu

 

Krátký historický přehled:

Počátky historie americké akity se shodují s vývojem japonské akity. Od roku 1630 byly v oblasti Akita používáni psi Akita Matagis (středně velcí psi původně určení k lovu medvědů) jako bojoví psi. Od roku 1868 docházelo u tohoto plemene ke křížení s plemeny tosa a mastif. Tím sice vzrostla velikost akit, ale ztratily se typické vlastnosti špiců. Třebaže byly psí zápasy v roce 1908 zakázány, plemeno se zachovalo a bylo dále šlechtěno jako velké japonské plemeno. V roce 1931 bylo devět vynikajících jedinců akit prohlášeno národní památkou.

Během druhé světové války (1939 – 1945) se psi běžně používali jako kožešinová zvířata pro ošacení vojenských jednotek. Policie nařídila odchytit a zkonfiskovat všechny psy s výjimkou německých ovčáků používaných pro vojenské účely. Někteří chovatelé se pokoušeli obejít toto nařízení křížením svých psů s německými ovčáky. Po skončení druhé světové války byl počet psů plemene akita drasticky zredukován a toto plemeno se vyskytovalo ve třech samostatných typech: 1) Akity Matagi, 2) bojové akity a 3) ovčácké akity. Následkem toho byla situace v plemeni velmi složitá.

Po válce během obnovy čistokrevného chovu dosáhl dočasné ale mimořádně velké popularity pes Kongo-go z linie Dewa. Do Spojených států se dostala spolu se členy vojenských jednotek řada akit linie Dewa, v níž se projevovaly charakteristické znaky vlivu mastifa a německého ovčáka. Akity linie Dewa, velmi inteligentní a schopné přizpůsobit se nejrůznějším podmínkám prostředí, okouzlily chovatele ve Spojených státech, chovu této linie se věnoval stále rostoucí počet chovatelů a popularita těchto psů rychle rostla.

V roce 1956 byl založen Akita Club of America a AKC (American Kennel Club) toto plemeno uznal (zápisy do plemenné knihy a řádné hodnocení na výstavách) v říjnu 1972. Přesto v této době neměly AKC a JKC (Japan Kennel Club) reciproční dohody o vzájemném uznávání průkazů původu, a proto bylo nemožné používat pro plemeno nové krevní linie z Japonska. Následkem toho se akity ve Spojených státech začaly podstatně lišit od akit v Japonsku, v zemi původu plemene. Ve Spojených státech se tak vyvinulo samostatné plemeno, jehož charakteristické vlastnosti a typ zůstávají nezměněny již od roku 1955. To je v ostrém kontrastu s japonským typem akit, do nichž byly za účelem obnovy původního plemene přikříženy akity Matagi.

 

Celkový vzhled:

Velký pes robustní konstituce, harmonický, celkově mohutný a silné kostry. Pro plemeno je charakteristická široká hlava ve tvaru tupého trojúhelníku s hlubokou tlamou, poměrně malýma očima a vztyčenýma ušima směřujícíma kupředu většinou ve stejné úrovni se zadní částí šíje.

 

Důležité proporce

  • Poměr kohoutkové výšky k délce trupu je zhruba 9 : 10 u psů a 9 : 11 u fen.
  • Hloubka hrudníku dosahuje poloviny kohoutkové výšky psa.
  • Poměr vzdálenosti od špičky čenichu ke stopu a vzdálenosti od stopu k týlnímu hrbolu činí 2 : 3.

 

Temperament

Přátelský, ostražitý, vnímavý, důstojný, učenlivý a odvážný pes.

 

Hlava

Masivní, ale v dobrém poměru k tělu, v klidu bez vrásek. Hlava tvoří při pohledu shora tupý trojúhelník.

 

Lebka

Mozkovna:      plochá a široká mezi ušima. Mělká rýha na přední části dobře patrná.

Stop:               dobře vyjádřený, ale ne příliš výrazný.

Obličejová část hlavy

Čenich:           nosní houba široká a černá. Světlejší pigment a jasně neohraničené skvrny s nedostatkem pigmentu na nosní houbě jsou povoleny jen u bílých jedinců, ale černé se dává vždy přednost.

Tlama:            široká, hluboká a plná.

Pysky:            černé a ne příliš visící. Jazyk růžový.

Čelisti/zuby:  čelisti nejsou zaoblené, ale tupé a velmi silné. Zuby jsou silné a pravidelné. Skus je úplný. Přednost se dává nůžkovému skusu, ale klešťový skus je přípustný.

Oči:               tmavě hnědé, poměrně malé, nevystupují, téměř trojúhelníkového tvaru. Okraje očních víček černé a těsně přiléhající.

Uši:               pevně vzpřímené a v poměru k hlavě malé. Ohneme-li ucho kupředu, jeho špička dosahuje k hornímu okraji oka. Uši jsou trojúhelníkového tvaru, na špičkách poněkud zaoblené, široké u kořene, nejsou nasazeny příliš nízko. Při pohledu ze strany směřují uši kupředu nad oči rovnoběžně s linií šíje.

Krk

Silný a svalnatý s minimálním lalokem, poměrně krátký, silně se rozšiřující k plecím. Výrazná šíje harmonicky přechází v bázi lebky.

 

Trup

Délkou přesahuje výšku. Kůže není příliš tenká; ani příliš těsně nepřiléhá, ani není příliš volná.

Hřbet:              Rovný

Bedra:             Pevně osvalená.

Hrudník:                      Široký a hluboký. Žebra dobře klenutá s dobře vyvinutým hrudním košem.

Spodní linie a břicho:              lehce vtažené

 

Ocas

Mohutný a bohatě osrstěný, vysoko nasazený a nesený nad hřbetem nebo ke slabině, zatočený ze tří čtvrtin, zcela, nebo dvakrát, vždy na úrovni hřbetu nebo pod ní. Je-li ocas zatočen ze tří čtvrtin, jeho špička spadá na slabinu. Kořen ocasu je široký a silný.

Natáhneme-li ocas podél pánevní končetiny, poslední článek ocasu dosahuje ke hleznu. Osrstění je na ocasu hrubé, rovné a husté, ale bez chocholu.

 

Končetiny

Hrudní končetiny

Hrudní končetiny silných kostí a při pohledu zepředu rovné.

Plece:             Silné a mohutné, přiměřeně šikmo uložené.

Nadprstí:         lehce skloněné směrem kupředu s úhlem zhruba 15° vůči svislici.

 

Pánevní končetiny

Silně osvalené, široké a silných kostí srovnatelných s hrudními končetinami. Paspárky se na pánevních končetinách odstraňují.

Stehna:                       silná, dobře vyvinutá, při pohledu zezadu rovnoběžná.

Kolena:                       přiměřeně úhlená

Hlezna:                       svislá, nevytáčejí se dovnitř ani ven.

 

Tlapy

Rovnoběžné, kočičí tlapky, dobře klenuté prsty se silnými polštářky.

 

Pohyb / chody

Plný síly, přiměřeně dlouhý a vydatný. Pánevní končetiny se pohybují rovnoběžně s hrudními. Hřbetní linie zůstává silná, pevná a rovná.

 

Osrstění

Srst:                patrová srst. Podsada silná, jemná, hustá a kratší než krycí srst. Krycí srst (pesíky) rovné, tvrdé a poněkud odstávající. Srst na hlavě, v dolní části končetin a na uších krátká. Délka srsti na kohoutku a zádi přibližně 5 cm, což poněkud přesahuje délku srsti na ostatních částech těla s výjimkou ocasu, kde je srst nejdelší a nejbohatší.

Barva:           jakákoliv barva jako červená, žlutá, bílá atd.; přípustná je i strakatá a žíhaná. Barvy jsou zářivé a jasné, znaky jsou dobře vyvážené, s maskou, nebo bez ní, nebo s lysinou. Bílí psi (jednobarevní) masku nemají. Strakatí psi mají bílou základní barvu s velkými rovnoměrně rozmístěnými skvrnami pokrývajícími hlavu a více než jednu třetinu těla. Barva podsady se smí lišit od barvy krycí srsti.

 

Velikost

Kohoutková výška:    psi 66 až 71 cm (26 – 28 palců)
                                                           feny 61 až 66 cm (24 až 26 palců)

 

Vady

Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu a její závažnost se posuzuje v přesném poměru se stupněm dané odchylky.

       psi se samičím výrazem, feny se samčím výrazem

        úzká nebo málo vyvinutá hlava

        chybějící zuby (s výjimkou 2 zubů z PM1 a / nebo M3)

        modře nebo černě skvrnitý jazyk

        světlé oči

        krátký ocas

       vytočené nebo vtočené lokty

        jakákoliv známka límce nebo vlajky

       bojácnost nebo špatná povaha

Vážné vady

      nedostatek mohutnosti

      lehké kosti

Diskvalifikující vady

      agresivita nebo přílišná bojácnost.

      naprostý nedostatek pigmentace čenichu. Čenich s depigmentovanými jasně ohraničenými skvrnami.

    svěšené, klopené nebo překlopené uši

      předkus nebo podkus

      srpkovitý nebo nezatočený ocas

      psi s kohoutkovou výškou pod 63,5 cm (25 palců) a feny pod 58,5 cm (23 palců)

 

Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.

 

Pozn.:  Psi musí mít dvě viditelně normálně vyvinutá varlata plně spuštěná v šourku.

 

 

 

 

TOPlist